Zemřeli za svobodu, kterou dnes považujeme za samozřejmost. Známe jejich slavné spolubojovníky. Ale kdo si dnes vzpomene na Arnošta Mikše, Františka Pavelku nebo Stanislava Broje? I oni riskovali všechno, aby další generace mohly žít svobodně.
🕯️ Svoboda nebyla zadarmo
Jan Kubiš, Jozef Gabčík, Milada Horáková, Jan Palach. Tato jména známe ze školy, z památníků i z názvů ulic. A právem. Jenže dnes o nich řeč nebude.
Dnes si připomeneme lidi, jejichž jména většině z nás téměř nic neříkají. Byli mezi nimi vojáci, studenti, sedláci, duchovní i lidé, kteří nabídli odbojářům úkryt. Neměli jistotu vítězství. Často ani naději, že přežijí.
Ne všichni bojovali stejným způsobem. Spojuje je však odpor vůči nesvobodě a skutečnost, že za něj zaplatili životem.
První světová válka: Za stát, který ještě neexistoval
V roce 1914 samostatné Československo neexistovalo. České země byly součástí Rakouska-Uherska. Tisíce Čechů a Slováků přesto vstoupily do zahraničních jednotek a bojovaly za vznik vlastního státu.
Československé legie působily v Rusku, Francii i Itálii. Mnozí jejich příslušníci padli daleko od domova. Za vznikem republiky tedy nestála jen jednání politiků, ale také osobní oběti vojáků, jejichž jména dnes často známe pouze z pamětních desek a vojenských archivů.
Právě těmto méně známým padlým legionářům bychom rádi věnovali samostatné pokračování s archivně ověřenými životopisy.
🪂 Druhá světová válka: Hrdinové ve stínu slavných operací
Po nacistické okupaci českých zemí v březnu 1939 začal boj, v němž často nerozhodovala velikost armády, ale odvaha jednotlivců a jejich ochota pomáhat druhým.
Arnošt Mikš (1913–1942) – parašutista výsadku ZINC
Československý voják vycvičený ve Velké Británii byl vyslán do okupované vlasti. V dubnu 1942 se u Požárů na Křivoklátsku dostal do ozbrojeného střetu. Těžce raněný ukončil svůj život vlastní zbraní, aby nepadl do rukou pronásledovatelů. Bylo mu 28 let.
František Pavelka (1920–1943) – výsadek PERCENTAGE
Patřil k prvním československým parašutistům vyslaným z Británie do protektorátu. Měl pomoci obnovit spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Gestapo jej zatklo a v lednu 1943 byl popraven v berlínské věznici Plötzensee. Bylo mu 22 let.
Oldřich Pechal (1913–1942) – velitel výsadku ZINC
Po vysazení do okupované vlasti se pokoušel pokračovat v odbojové činnosti navzdory mimořádně nebezpečným podmínkám. Byl dopaden a v září 1942 popraven v koncentračním táboře Mauthausen.
Marie Moravcová (1898–1942) – žena, která pomáhala parašutistům
Nebyla vojákem. Patřila však k důležitým pomocníkům československých parašutistů, včetně účastníků operace ANTHROPOID. Poskytovala jim zázemí a kontakty. Když po odhalení odbojové sítě přišlo gestapo, spáchala sebevraždu jedem. Její syn Vlastimil byl později zavražděn v Mauthausenu.
Vlastimil Moravec (1921–1942) – mladý pomocník odboje
Syn Marie Moravcové se zapojil do pomoci parašutistům. Po zatčení byl vyslýchán a deportován do Mauthausenu, kde byl 24. října 1942 popraven. Bylo mu 21 let.
Jan Sonnevend (1880–1942) – pomoc, za kterou se platilo životem
Představitel pravoslavné církevní obce patřil k lidem, kteří pomohli ukrýt parašutisty v chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze. Po odhalení úkrytu byl zatčen a v září 1942 popraven.
Hrdinství nemusí znamenat držet zbraň. Někdy znamená otevřít dveře člověku, kterého všichni ostatní ze strachu odmítají.
⛓️ Komunistická diktatura: Válka skončila, pronásledování pokračovalo
V květnu 1945 skončila nacistická okupace. Po komunistickém převratu v únoru 1948 však přišla další diktatura. Nový režim začal pronásledovat skutečné i domnělé odpůrce. Mezi oběťmi byli také lidé, kteří dříve bojovali proti nacismu.
Jaroslav Borkovec (1906–1949) – odpor proti dvěma diktaturám
Československý důstojník se za války zapojil do protinacistického odboje. Po únoru 1948 se účastnil protikomunistického odporu. Byl odsouzen k smrti v souvislosti s přípravami převratu a 5. listopadu 1949 popraven.
Květoslav Prokeš (1897–1949) – legionář a důstojník
Zažil vznik Československa, první republiku i nacistickou okupaci. Po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odporu. Byl odsouzen k smrti a 5. listopadu 1949 popraven.
Stanislav Broj (1901–1950) – sedlák a poslanec
Zemědělec a politik Československé strany lidové se stal obětí komunistické represe. Byl uvězněn a v květnu 1950 popraven. Jeho příběh připomíná, že totalitní režimy pronásledují nejen ozbrojené odpůrce, ale také nezávislé osobnosti veřejného života.
René Černý (1914–1950) – důstojník popravený vlastním státem
Československý voják, který se zapojil do protinacistického odboje, byl po únoru 1948 obviněn z přípravy protistátního převratu. V květnu 1950 byl popraven.
Jan Buchal (1913–1950) – jméno ve stínu slavného procesu
Bývalý příslušník Sboru národní bezpečnosti byl jedním z odsouzených v politickém procesu spojeném s Miladou Horákovou. Dne 27. června 1950 byl popraven společně s ní, Oldřichem Peclem a Závišem Kalandrou.
💔 Měli rodiny, sny a plány
Když dnes čteme jejich jména, vidíme především data narození a úmrtí. Za každým takovým údajem však byl člověk. Někdo měl doma děti. Někdo chtěl dokončit studium, postavit dům nebo se vrátit ke své práci.
Neměli jistotu, že jejich odpor něco změní. Právě proto stojí za to o jejich rozhodnutích přemýšlet. Nemusíme z nich dělat bezchybné postavy. Můžeme se učit z jejich odvahy i z komplikovaných dějin, ve kterých žili.
Co jim dnes dlužíme?
Nemusíme znát všechny vojenské operace ani podrobnosti politických procesů. Ale měli bychom znát alespoň některá jména: Arnošt Mikš, František Pavelka, Oldřich Pechal, Marie Moravcová, Vlastimil Moravec, Jan Sonnevend, Jaroslav Borkovec, Květoslav Prokeš, Stanislav Broj, René Černý a Jan Buchal.
Svoboda není něco, co máme navždy zaručené. Je to hodnota, kterou musí každá generace chránit znovu – tím, že se zajímá o dějiny, respektuje práva druhých a odmítá bezpráví.
Některá jména jsme zapomněli. Jejich příběhy si zapomenutí nezaslouží
